Category: Le Message de Mariazell

Schlussbotschaft der “Wallfahrt der Völker”

“Zeigt den Menschen in Europa Christus!”

Wortlaut der bei der “Wallfahrt der Völker” verlesenen “Botschaft von Mariazell”, die von den Vorsitzenden der Bischofskonferenzen der acht Teilnehmerländer unterzeichnet ist

Einleitung:

Wir Bischöfe bitten alle unserem Hirtendienst anvertrauten Christen: Versteckt Euren Glauben nicht! Bleibt nicht am Rand des Weges in die gemeinsame Zukunft stehen! Geht mit, denkt mit, redet mit, arbeitet mit, sucht Allianzen mit allen Menschen guten Willens! Jeder von Euch kann dazu etwas Kostbares beitragen. Was sollen wir als Christen in Europa heute und morgen tun? Wir Bischöfe haben als Antwort auf diese Fragen sieben Bitten formuliert, die wir Euch, liebe Christen, Brüder und Schwestern, auf den Weg in die Zukunft mitgeben:

1. Den Menschen Christus zeigen
“Ihr sollt meine Zeugen sein”, hat Jesus Christus den Aposteln gesagt. Er sagt es auch zu uns. Viele Menschen in Europa kennen Christus nur oberflächlich oder noch gar nicht. Wir sind berufen, ihnen Christus zu zeigen. Wir begegnen ihm, wenn wir tief eintauchen in die Heilige Schrift, in das Gebet und in die Feier der Liturgie. Dazu brauchen wir eine konsequente Einübung. In den letzten Jahren ist dies leider oft versäumt worden. Wenn wir Christus wirklich gefunden haben, dann wird er uns drängen, die Freude darüber mit möglichst vielen anderen Menschen zu teilen. Wir werden missionarische Christen sein. Bitten wir um die Kraft des Heiligen Geistes, dies zu tun.

2. Beten lernen und beten lehren
Europa wird nur gesegnet sein, wenn es hier viele Menschen gibt, die miteinander und auch einzeln beten und so Gott eine lobende, dankende und bittende Antwort auf das Wort geben, das er durch Schöpfung und Erlösung immer neu zu uns spricht. Unsere Pfarrgemeinden und Gemeinschaften sollen noch mehr Schulen des Gebetes werden. Heiligkeit und Schönheit als Teilhabe am Glanz Gottes müssen die Liturgie wieder stärker prägen. Bitten wir um die Kraft des Heiligen Geistes, dies zu tun.

3. Das Glaubenswissen vermehren und vertiefen
“Seid stets bereit, jedem Rede und Antwort zu stehen, der nach der Hoffnung fragt, die euch erfüllt”, lesen wir im 1. Petrusbrief. Dies ist ein Wort auch für heute. Inmitten einer Bildungsgesellschaft ist es notwendig, dass Christen die großartige Gesamtgestalt des christlichen Glaubens gut kennen, damit sie in der Begegnung mit anderen Religionen und Lebensmodellen ernst genommen werden und bestehen können. Der “Katechismus der Katholischen Kirche” ist eine wichtige Hilfe zur Einübung in ein vertieftes Glaubenswissen. Bitten wir um die Kraft des Heiligen Geistes, dies zu tun.

4. Zeichen setzen
Täglich begegnen die Menschen in unseren Ländern einer Flut von Worten und Bildern. Nur weniges davon redet für Gott und für die Kirche. Wir können dem als Christen aber positive Zeichen entgegensetzen, indem wir das Kreuz in der Wohnung und im Arbeitsbereich, das Tischgebet und das Gespräch über religiöse Themen nicht verstecken. Das Zeichen des Kreuzes und andere christliche Symbole und Riten haben ihren Platz ebenso im privaten wie im öffentlichen Raum. Wir tragen als Christen sehr viel zum Wohl der Zivilgesellschaft unserer Länder bei. Das Christentum ist im Ganzen eine Großmacht weltweiter Barmherzigkeit und verdient daher den Respekt und auch die Dankbarkeit der Zivilgesellschaft. Bitten wir um die Kraft des Heiligen Geistes, dies zu tun.

5. Die Sonntagskultur bewahren
Der möglichst arbeitsfreie Sonntag als gemeinsamer Tag größerer Ruhe ist ein hohes Gut, dessen Preisgabe der ganzen Gesellschaft schweren Schaden zufügen würde. Uns Christen ist der Sonntag heilig. Er ist ein Tag des Feierns vor Gott und mit Gott, ein Tag des Dankes für Schöpfung und Erlösung und ein Tag der Familie. Wir wollen Allianzen gegen die Aushöhlung des Sonntags suchen und mittragen. Bitten wir um die Kraft des Heiligen Geistes, dies zu tun.

6. Leben schützen und entfalten
Entschiedene Christen sind Freunde des menschlichen Lebens in allen seinen Dimensionen: Freunde des geborenen und des noch nicht geborenen, des entfalteten und des behinderten, des irdischen und des ewigen Lebens. Dieses Leben ist heute besonders an seinem Anfang und seinem Ende bedroht. Wir werden daher unsere Kraft von Hirn, Herz und Hand einsetzen, um Menschen und ihre Umwelt zu schützen und zu entfalten. Unsere besondere Sorge gilt den Ehen und Familien. Sie sind unentbehrliche Bausteine der Gesellschaft und der Kirche. Die geringe Zahl der Kinder in unseren Ländern ist eines der größten Probleme Europas. Wir halten am Ideal stabiler Ehen und Familien unbeirrt fest und tragen am Geschick jener Menschen helfend mit, denen stabile Beziehungen zerbrochen sind. Bitten wir um die Kraft des Heiligen Geistes, dies zu tun.

7. Die Solidarität in Europa und weltweit fördern
Die Katholiken unserer acht Länder haben im zu Ende gehenden Jahr des Mitteleuropäischen Katholikentages viel miteinander und füreinander getan. Sie haben so die Solidarität der Zivilgesellschaft in unseren Ländern gestärkt. Dieses Miteinander darf nach der “Wallfahrt der Völker” nicht wieder schrumpfen. Wir Bischöfe bitten alle uns anvertrauten Christen: Gehen wir weiter auf dem begonnenen Weg inmitten unseres Kontinents, inmitten der ökumenischen Christenheit und inmitten der ganzen Menschheit. Die Wallfahrt der Völker war und bleibt ein wichtiges Stück dieses Weges. Die Erinnerung an das ehrwürdige Gnadenbild von Mariazell soll uns begleiten. Bitten wir um die Kraft des Heiligen Geistes, dies zu tun.

ORĘDZIE Z MARIAZELL

„Pokażcie Chrystusa ludziom w Europie”

Tekst „Orędzia z Mariazell”, które zostało podpisane i odczytane przez przewodniczących Konferencji Episkopatów ośmiu krajów uczestniczących w Pielgrzymce Narodów do Mariazell na zakończenie Środkowoeuropejskiego Dnia Katolików w dniu 22 maja 2004 r.

Wprowadzenie
My, biskupi, prosimy wszystkich chrześcijan powierzonych naszej pasterskiej służbie: Nie ukrywajcie waszej wiary! Nie zatrzymujcie się na skraju drogi prowadzącej do wspólnej przyszłości! Idźcie, myślcie, mówcie i pracujcie wspólnie, szukajcie współpracy ze wszystkimi ludźmi dobrej woli! Każdy z was może dodać do tego coś drogocennego. Co my, jako chrześcijanie w Europie, powinniśmy czynić dziś i jutro? My, biskupi, jako odpowiedź na te pytania sformułowaliśmy siedem próśb, które wam, drodzy bracia i siostry, pragniemy powierzyć na wspólną drogę w przyszłość.

1. Pokazać ludziom Chrystusa
„Będziecie moimi świadkami” powiedział Jezus do swoich uczniów. To mówi On także i do nas. Wiele ludzi w Europie zna Chrystusa tylko powierzchownie albo nie zna Go wcale. Jesteśmy powołani do tego, aby im Go pokazać. Spotykamy Go, kiedy głęboko zanurzymy się w Pismo Święte, modlitwę i liturgię. Do tego potrzebujemy konsekwentnego ćwiczenia. Często w ostatnich latach jest to niestety zaniedbane. Jeśli rzeczywiście znaleźliśmy Chrystusa, wtedy On nas przynagla, abyśmy radość z tego dzielili z możliwie wieloma innymi ludźmi. Bądźmy chrześcijanami nastawionymi misyjnie. Prośmy o moc Ducha Świętego, abyśmy to wykonali.

2. Uczyć się modlić i uczyć modlitwy
Europa tylko wtedy będzie błogosławiona, jeśli będzie w niej wielu ludzi modlących się wspólnie i pojedynczo. W ten sposób przez uwielbienie, dziękczynienie i prośbę dadzą oni odpowiedź na Boże słowo, które ciągle na nowo kieruje On do nas przez dzieło stworzenia i odkupienia. Nasze parafie i wspólnoty winny stać się jeszcze bardziej szkołami modlitwy. Świętość i piękno, jako udział w blasku chwały Bożej, winny znowu odbijać się w liturgii. Prośmy o moc Ducha Świętego, abyśmy to wykonali.

3. Pomnażać i pogłębiać wiedzę religijną
„Bądźcie zawsze gotowi do obrony wobec każdego, kto domaga się od was uzasadnienia tej nadziei, która w was jest” czytamy w Pierwszym Liście św. Piotra (3,15). To jest słowo na dziś. W społeczeństwie, które się stale dokształca, jest to konieczne, by chrześcijanie dobrze znali całą wspaniałość prawd wiary. Tylko wtedy będą poważnie traktowani i ostoją się w spotkaniach z innymi religiami czy modelami życia. Katechizm Kościoła katolickiego to ważna pomoc w pogłębianiu wiedzy religijnej. Prośmy o moc Ducha Świętego, abyśmy to wykonali.

4. Stawiać znaki
Ludzie w naszych krajach codziennie spotykają się z potokiem słów i obrazów. Tylko niektóre z nich mówią o Bogu i Kościele. Jako chrześcijanie możemy temu przeciwstawić pozytywne znaki, o ile nie ukryjemy krzyża w naszych mieszkaniach i miejscach pracy, naszej modlitwy czy rozmowy na tematy religijne. Znak krzyża, a także inne symbole i obrzędy, mają swoje miejsce zarówno w otoczeniu prywatnym jak i społecznym. Jako chrześcijanie przyczyniamy się bardzo do pomyślności społecznej w naszych krajach. Chrześcijaństwo jako całość jest potęgą o zasięgu światowym w dziełach miłosierdzia i zasługuje na uznanie, jak również na wdzięczność społeczeństwa. Prośmy o moc Ducha Świętego, abyśmy to wykonali.

5. Zachować tradycję niedzieli
Niedziela – w miarę możliwości – wolna od pracy jako dzień większego odpoczynku jest wyższym dobrem, z którego rezygnacja wyrządziłaby społeczeństwu wielkie szkody. Dla nas, chrześcijan, jest to dzień święty. Jest to dzień świętowania przed Bogiem i z Bogiem, dzień wdzięczności za dzieło stworzenia i odkupienia oraz dzień rodziny. Pragniemy szukać i przyczyniać się do porozumienia przeciw poniżaniu wartości niedzieli. Prośmy o moc Ducha Świętego, abyśmy to wykonali.

6. Strzec i rozwijać życie
Zdecydowani chrześcijanie są przyjaciółmi życia we wszystkich jego wymiarach: przyjaciółmi życia narodzonego i jeszcze nienarodzonego, zdrowego i niepełnosprawnego, ziemskiego i wiecznego. To życie jest dziś zagrożone szczególnie na jego początku i na końcu. Dlatego pragniemy używać mocy naszego rozumu, serca i rąk, aby strzec i rozwijać człowieka oraz jego środowisko. Szczególną troską chcemy objąć małżeństwa i rodziny. One są niezastąpionymi komórkami społeczeństwa i Kościoła. Mała liczba dzieci w naszych krajach jest jednym z największych problemów Europy. Opowiadamy się niezmiennie za ideałem trwałości małżeństwa i rodziny, niesiemy pomoc tym, których stałe związki zostały rozerwane. Prośmy o moc Ducha Świętego, abyśmy to wykonali.

7. Solidarność w Europie i na świecie
W kończącym się roku obchodów Środkowoeuropejskiego Dnia Katolików wierni naszych ośmiu krajów uczynili wiele razem i dla siebie nawzajem. Przez to umocniliśmy solidarność społeczną w naszych krajach. Ta współpraca nie może znowu osłabnąć po „Pielgrzymce narodów”. My, biskupi, prosimy wszystkich powierzonych nam chrześcijan: Idźmy dalej tą rozpoczętą drogą w środku naszego kontynentu, wśród ekumenicznego chrześcijaństwa, wśród całej ludzkości. Pielgrzymka narodów była i pozostanie ważnym odcinkiem tej drogi. Niech nam towarzyszy wspomnienie cudownego obrazu z Mariazell. Prośmy o moc Ducha Świętego, abyśmy to wykonali.

STŘEDOEVROPSKÉ KATOLICKÉ DNY – POUŤ NÁRODŮ DO MARIAZELL

POSELSTVÍ BISKUPŮ

Týden před svatodušními svátky jsme se my, biskupové z osmi zemí Evropy, sešli spolu s mnoha poutníky – ženami, muži a mladými lidmi – zde v Mariazell, jednom z velkých poutních míst střední Evropy, u Magna Mater Austriae, Magna Domina Hungarorum, Alma Mater Gentium Slavorum. V našem středu byl kardinál Angelo Sodano, vyslanec Svatého otce. Krátce po nedávném rozšíření Evropské unie podáváme svědectví o vůli podílet se jako křesťané na výstavbě společného evropského domu. Východiskem je pro nás evangelium. Známe problémy a hrozby dnešní Evropy. Ale také vnímáme šanci pro vývoj mírumilovného společenství na našem kontinentě uprostřed celého lidstva.

Jako lidé se nacházíme vždy ve společenství s dalšími lidmi. Naše křesťanská odpovědnost se týká všech lidí s jejich radostmi a strastmi, nadějemi i úzkostmi. Všichni jsou přes veškeré rozdíly a protiklady našimi bratry a sestrami, neboť Bůh je otcem nás všech.

Nejhlubším pramenem naší síly k lidství ve společenství s ostatními je Ježíš Kristus, náš Pán a Spasitel. Na základě víry v něj nespočetné množství lidí již 2000 let spolubuduje a utváří evropský dům. Mezi nimi šest svatých mužů a žen, které uctíváme jako patrony Evropy: otec mnišství, svatý Benedikt, Cyril a Metoděj, světci slovanských národů, Brigita Švédská, Kateřina Sienská a Edita Steinová.

Jako církev jsme dědici světců. Jsme ale také dědici hříšníků, kteří často zatemňovali tvář Krista i církve. Připomínáme si stinné stránky dějin církve, jako to obdivuhodně učinil i Svatý otec. Pomáháme tak našim národům a státům vyrovnat se s temnými kapitolami vlastních dějin a společné historie Evropy a vykročit cestou smíření. To je předpokladem pro budoucnost Evropy ve znamení míru.

Ačkoliv si to všichni neuvědomují, žijeme v době velkých rozhodnutí. My biskupové proto prosíme všechny křesťany svěřené nám do pastýřské péče: Neskrývejte svou víru! Nezůstávejte stát na okraji cesty do společné budoucnosti! Kráčejme společně, ve vzájemném dialogu, přemýšlení, spolupráci. Hledejme spojenectví se všemi lidmi dobré vůle! Každý z vás k tomu může něčím hodnotným přispět. Jsme přesvědčeni, že novou, (ještě) lepší Evropu nelze vybudovat bez křesťanů nebo proti nim, bez Krista nebo proti němu.

Starobylá milostná soška Panny Marie Celské ukazuje na svého syna Ježíše Krista. Hledíce na tento výjev, připomínáme si Mariina slova, která řekla na svatbě v Káně lidem v jejich tísnivé situaci. Tato slova znějí: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Tato výzva platí i pro nás. Čemu se máme jako křesťané v Evropě dnes a zítra ve věrnosti Kristu a lidem, které nám svěřil, věnovat zvláště intenzivně? My biskupové jsme jako odpověď na tyto otázky zformulovali sedm proseb, které Vám, milé sestry a bratři, dáváme s sebou na cestu do budoucnosti:

1. Ukázat lidem Krista
„Budete mými svědky,“ řekl Ježíš Kristus apoštolům. Říká to i nám. Mnoho lidí v Evropě zná Krista jen povrchně nebo ho zatím vůbec nezná. Jsme povoláni k tomu, abychom jim Krista ukázali. Setkáváme se s ním, když se hluboko ponoříme do Písma svatého, do modlitby nebo slavení liturgie. K tomu potřebujeme důslednou přípravu. V posledních letech to bylo bohužel často zanedbáváno. Jestliže jsme Krista skutečně našli, bude nás to pobízet k tomu, abychom se o tuto radost podělili s co největším množstvím lidí. Staňme se křesťany misionáři.

2. Učit se modlit a vyučovat modlitbě
Evropa bude požehnána jen tehdy, když zde bude dostatek lidí, kteří se společně i jako jednotlivci budou modlit, a tak dají Bohu oslavnou, děkovnou a prosebnou odpověď na Slovo, kterým k nám stále znovu promlouvá skrze stvoření a spásu. Naše farnosti a společenství by se měly ještě více stát školami modlitby. Svatost a krása, jako projevy naší spoluúčasti na slávě Boží, musí znovu prostoupit ducha liturgie.

3. Rozvíjet a prohlubovat znalosti týkající se víry
„Buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje,“ čteme v 1. listu svatého apoštola Petra. To jsou slova, která platí i dnes. Uprostřed společnosti založené na vzdělání je třeba, aby křesťané dobře znali velkolepý celek křesťanské víry, aby mohli být bráni vážně a obstáli v setkávání s jinými náboženstvími a životními styly. Katechismus katolické církve je důležitou pomůckou k získávání hlubších znalostí o víře.

4. Vydávat svědectví
Lidé v našich zemích se každý den setkávají se záplavou slov a obrazů. Jen málo z toho je přivádí k Bohu a církvi. Jako křesťané se však proti tomu můžeme obrátit pozitivními znameními víry, tím, že nebudeme skrývat kříž v bytě a na pracovišti, že nebudeme skrývat modlitbu u stolu nebo rozhovory o náboženských tématech. Znamení kříže a jiné křesťanské symboly a obřady mají své místo jak v soukromém, tak veřejném životě. Jako křesťané hodně přispíváme k blahu naší občanské společnosti. Křesťanství jako celek je velmocí světového milosrdenství, a zasluhuje si proto respekt a také vděčnost občanské společnosti.

5. Zachovávat sváteční charakter neděle
Neděle, která je – pokud možno – dnem pracovního klidu, je jakožto den společně sdíleného volna velkou hodnotou, jejíž ztráta by způsobila celé společnosti mimořádnou škodu. Pro nás křesťany je neděle svatá. Je dnem slavení před Bohem a s Bohem, dnem díkůvzdání za stvoření a vykoupení a dnem rodiny. Chceme hledat a vytvářet společenství zasazující se proti vyprazdňování takovéhoto pojetí neděle.

6. Chránit a rozvíjet život
Přesvědčení křesťané jsou zastánci lidského života ve všech jeho fázích: právě narozeného či dosud nenarozeného, rozvinutého i postiženého, pozemského i věčného života. Tento život je dnes ohrožen zvláště na svém počátku a konci. Musíme tedy nasadit sílu svého rozumu, srdce i rukou, abychom chránili a rozvíjeli člověka a jeho okolí. Především je třeba starat se o manželství a o rodiny, které jsou nepostradatelnými stavebními kameny naší společnosti a církve. Nízký počet dětí v našich zemích je jedním z největších problémů Evropy. Držme se ideálu stabilních manželství a rodin a pomáhejme nést břímě těm lidem, jejichž stabilní vztahy ztroskotaly.

7. Podporovat solidaritu v Evropě a na celém světě
Katolíci z našich osmi zemí v nyní končícím roce Středoevropských katolických dnů společně i pro sebe navzájem mnoho vykonali. Posílili tak solidaritu občanské společnosti v našich zemích. Toto společenství se po „Pouti národů“ nesmí znovu vytratit. My biskupové prosíme všechny nám svěřené křesťany: Pojďme dále po započaté cestě uprostřed našeho kontinentu, uprostřed ekumenického křesťanstva a uprostřed celého lidstva. Pouť národů byla a je důležitým úsekem na této cestě. Vzpomínka na milostnou Madonu Celskou ať nás na této cestě doprovází.

+ Josip kardinál BOZANIC arcibiskup záhřebský předseda Chorvatské biskupské konference

+ Christoph kardinál SCHÖNBORN arcibiskup vídeňský předseda Rakouské biskupské konference

+ István SEREGELY arcibiskup egerský předseda Maďarské biskupské konference

+ Józef MICHALIK arcibiskup przemyślský předseda Polské biskupské konference

+ Jan GRAUBNER arcibiskup olomoucký předseda České biskupské konference

+ Franc RODE arcibiskup ljubljanský předseda Slovinské biskupské konference

+ František TONDRA sídelní biskup spišský předseda Slovenské biskupské konference

+ Franjo KOMARICA sídelní biskup Banja Luky předseda Biskupské konference Bosny a Hercegoviny

Mariazell 22. května 2004

Le pèlerinage des Peuples organisé à Mariazell par le Cardinal Schönborn, le jour de la Pentecôte 2004, a rassemblé les présidents des conférences épiscopales de 8 pays d’Europe centrale :

Le cardinal Bozanik, archevêque de Zagreb pour la Croatie
Mgr Istvan Seregely, archevêque d’Eger pour la Hongrie
Mgr Jan Graubner, archevêque d’Olomouc pour la Rép. Tchèque
Mgr F. Tondra, évêque de Spis pour la Slovaquie
Le cardinal Schönborn, archevêque de Vienne pour l’Autriche
Mgr Michalik, archevêque de Przemysl pour la Pologne
Mrg Franc Kramberger, évêque de Maribor pour la Slovénie
Mgr Franjo Komarica, évêque de Banja Luka pour la Bosnie-Hérzégovine

avec 100’000 fidèles en dépit de la pluie, de la neige et du vent!

Ces 8 évêques, après la récente entrée dans l’Europe des nouveaux états ont voulu donner un signe fort de la volonté des chrétiens de bâtir une maison commune Européenne. «La source de notre force, ont-ils affirmé, c’est Jésus Christ, notre Sauveur. Depuis 2000 ans, d’innombrables chrétiens ont construit et formé l’Europe. Parmi eux, six saints que nous vénérons en tant que patrons de l’Europe :

Saint Benoît
Saints Cyrille et Méthode
Sainte Brigitte de Suède
Sainte Catherine de Sienne
Sainte Thérèse-Bénédicte de la Croix (Edith Stein)

En tant qu’Eglise, nous sommes les héritiers des saints, mais aussi héritiers des pécheurs, dont le comportement a terni la Face du Christ et de l’Eglise. Nous vivons un temps de grandes décisions. Nous évêques, nous vous prions instamment: ne dissimulez plus votre Foi. Ne restez pas au bord du chemin. Allez, pensez, parlez, travaillez, cherchez l’alliance avec tous les hommes de bonne volonté. Nous sommes persuadés qu’une meilleure et nouvelle Europe ne peut être construite sans ou contre le Christ.

Dans la représentation de l’autel de Mariazell, Marie nous montre Son Fils Jésus. En regardant cette image, nous nous souvenons de ce que Marie a dit aux Noces de Cana : «Faites tout ce qu’Il vous dira» Chrétiens d’Europe, que devons-nous faire aujourd’hui et demain pour rester fidèles au Christ et aux hommes, nos frères ? En réponse à cette question, nous avons formulé sept points pour guider notre marche vers l’avenir:

1. Annoncer le Christ aux hommes

«Vous serez mes témoins», c’est ce que Jésus disait à ses apôtres. A nous aussi, Il le dit. Beaucoup d’hommes en Europe ne connaissent pas bien ou pas du tout Jésus. C’est nous qui sommes appelés à Le leur montrer.

2. Apprendre à prier et l’enseigner

S’il y a beaucoup d’hommes qui prient, seuls ou en groupes, l’Europe sera bénie, donnant une réponse de louange, de remerciement et d’intercession au Verbe. Nos paroisses devront toujours plus devenir des écoles de prière.

3. Approfondir et multiplier nos connaissances en matière de religion

« Soyez toujours prêts à répondre à celui qui vous pose des questions sur l’espérance qui vous habite» (1re lettre St Pierre). Cela s’applique aussi aujourd’hui! Il est indispensable que dans le monde d’aujourd’hui nous ayons, nous chrétiens, une excellente connaissance de la religion chrétienne pour répondre et affronter les autres religions et modèles de vie. Le «Catéchisme de l’Eglise Catholique» est l’outil essentiel pour cet approfondissement.

4. Poser des signes

Nous rencontrons chaque jour des images et des signes de toutes sortes. Peu nous parlent de Dieu et de l’Eglise. Nous pouvons donner des signes positifs en montrant dans nos maisons et sur nos lieux de travail, la croix; en disant une prière de bénédiction à table; en parlant de Dieu quand l’opportunité se pré-sente. Le signe de la croix et d’autres symboles chrétiens ont leur place autant dans le privé que dans le public. En tant que chrétiens, nous contribuons beaucoup au bien-être de la société dans nos pays. Le Christianisme est une manifestation mondiale de la miséricorde, elle mérite le respect et la gratitude de nos sociétés civiles.

5. Maintenir et retrouver la sanctification du Dimanche

Le dimanche sans travail est le jour commun du repos, c’est un don précieux. Son abandon causerait beaucoup de tort à toute notre société. Pour nous chrétiens, le dimanche est saint. C’est un jour de fête en Dieu et pour Dieu, un jour de remerciement pour la Création et la Rédemption et un jour réservé à la famille. Nous recherchons le concours de tous pour sauvegarder la sanctification du dimanche.

6. Protéger la vie et la développer

Les chrétiens engagés sont les amis de la vie sous toutes ses formes: les amis de la vie à naître, de la vie en plénitude, de la vie handicapée, de la vie sur terre et de la vie éternelle.
Cette vie est aujourd’hui menacée, spécialement dans son début et à la fin. Unissons toutes nos forces, notre cœur et nos mains pour protéger les hommes et l’environnement, les familles et le mariage, pierres indispensables de la société et de l’Eglise. Le faible nombre d’enfants dans nos pays est un des plus grands problèmes de l’Europe. Nous sommes attachés à l’idéal que représente le mariage et à la stabilité de la famille. Nous apportons une aide à ceux qui ont échoués.

7. Promouvoir la solidarité en Europe et dans le monde

Les catholiques de nos 8 pays ont beaucoup fait les uns pour les autres en préparant cette rencontre de Mariazell. Cela a renforcé la solidarité dans la société de nos 8 pays. Cet effort ne devra pas cesser après ce pèlerinage. Nous évêques demandons à tous les chrétiens qui nous sont confiés: «Continuons le chemin commencé sur notre continent, dans notre entourage chrétien et dans le monde. Ce pèlerinage restera un jalon important sur notre route. Que le souvenir de N.D. de Mariazell nous accompagne sur notre route.»

Association « La Route de l’Europe chrétienne », 64 rue de la Frâche, 84740 Velleron, recsthilaire@gmail.com, site : www.route-europe-chretienne.fr/